Kdysi povinná vojenská služba, časné mateřství, dnes příliš křehká generace, která je rodiči posílána na převýchovu k psychologovi či v dospělosti odkázána na hltání pilulek. V každé době se rodiče obávají o budoucnost svých dětí a každá doba má svá specifika. Zbývá nám věřit, že tak, jak jsme kdysi zaťali zuby my, zatnou je i naše děti a se životem se popasují nejlépe, jak vědí.
Poslat dítě k terapii jako současný rodičovský trend
„S mým chlapcem není něco v pořádku,“ zaskočila mě jednou hláška od vedlejšího stolu v restauraci, kam jsem si odskočila na oběd. „Ustaraná“ matka dospívajícího syna poznamenala, že si jen ponevírá a tváří jako ukřivděný filozof, přičemž si nemá na co stěžovat. „To klučiště má všechno, co si smyslí, a nemusí ani prstem pohnout. Normálně přemýšlím nad tím, jestli ho nepošlu na terapii k psychologovi.“ Následně ji v tomto nápadu podpořily i její kamarádky, které nepůsobily jako obětavé matky, kterým záleží na dobře svých dětí, ani zdaleka. Tipovala bych, že si spíše pamatují termín u svého kadeřníka než to, kdy si naposledy povídali či jen tak smáli se svými ratolestmi. V tu chvíli mě napadlo jediné… Opravdu? Poslat dítě rovnou k psychologovi? Copak ty ženy ztratily zdravý rozum nebo mateřský instinkt? Rozumím, že v určitých případech je zásah psychologa nezbytností. Jsou věci, situace, se kterými si nemusí umět poradit ani rodič, přestože se velmi snaží porozumět. Avšak přece jen teenagera, který pravděpodobně potřebuje jen pozornost a projevit city, lze trochu usměrnit? V tomto případě jde spíše o pohodlné řešení ze strany matky, která chce zodpovědnost přenést na třetí osobu. Smutné na tom je, že není jediná, jako by se poslat dítě stávalo jakýmsi současným rodičovským trendem, čest výjimkám.
Počet dětí a dospívajících v psychologických ambulancích stoupl
Za pravdu nám dává i fakt, že počet dětí a dospívajících za poslední roky v psychologických ambulancích skutečně stoupl. Potvrzuje to i psycholožka, PhDr. Libuše Ščerbová, která k tomuto tématu blíže objasňuje: „V mladším věku dětí jde spíše o podnět ze strany rodičů, kteří nejsou určitým způsobem spokojeni se svým dítětem a chtějí se poradit s odborníkem.“ Ale na polemiku je i to, zda jde jen o nenaplněné představy rodičů o svých dětech, přičemž děti jsou v nejlepším pořádku. Někdy si ani sám rodič neuvědomuje svůj podíl viny na chování svého dítěte. „Rodič řeší chování dítěte cestou psychologa namísto toho, aby se zamyslel nad tím, z čeho to může vyplývat, případně změnil atmosféru v rodině. Potom je třeba iv rodinné terapii odhalit uvedený problém a řešit ho samozřejmě, pokud rodiče spolupracují,“ dodává.
Mohlo by vás zajímat: Nová doba, kdy uchazeč vyhazuje zaměstnavatele: I kvůli tomuto je pracovní disciplína téměř minulostí
Doba je jiná, ale mladý člověk se pasuje s podobnými problémy jako kdysi
Přestože má každá doba své odlišnosti a okolnosti, kterým se museli mladí lidé přizpůsobovat nebo s nimi smířit, pravdou je, že je vždy trápili i dnes trápí podobné problémy. Už jen samotné problémy s dospíváním, jejich osobní neúspěchy, selhání, zklamání z rozchodů, následně vyrovnáváním se s rozchodem a ztrátou milované osoby, s hledáním nové lásky, budováním si vlastní identity. To tady bylo předtím a není výjimkou ani dnes. Ščerbová k tomu přidává: „Zároveň mladý člověk buduje studiem svoji profesionální kariéru, chce si najít dobře placené zaměstnání. Přestože žijí svobodně, mohou cestovat, musí vyhovět vysokým požadavkům doby, soutěžit s ostatními, aby ukázaly své kvality, což není vždy jednoduché.“
Inteligenčně vyšší, ale psychicky křehčí generace
Je to trochu paradox, protože dnešní mladí jsou nepochybně inteligenčně na zcela jiné úrovni, než jsme vůbec byli my, jejich rodiče, prarodiče. Přesto se jeví v mnohém jako ta křehčí generace. Vliv několika sociálních trendů, především sociálních médií, vývoj informačních technologií, to vše jim schopnosti mnohem více prohloubilo, ale jakoby zmátlo jejich nitro. Psycholožka na toto téma uvádí: „Je pro ně přirozené držet krok s vývojem těchto technologií samozřejmě podle svých schopností. Také mladí lidé hodně cestují, nemají strach pohybovat se v cizím prostředí a komunikovat v cizím jazyce. Přesto může být mladá generace zranitelná a nejistá. Velmi důležité v tomto směru je rodinné zázemí, ze kterého mladý člověk pochází. Pokud je rodina soudržná, pevná, dává dítěti dobrý základ pro vývoj jeho identity a n
