Lucie (21) přišla o svou milovanou mámu jako 8letá holčička. Vychovali ji proto prarodiče, kteří jí dali všechno, co mohli. Chybějící psychologické poradenství však způsobilo, že následky ztráty rodiče pociťuje zejména nyní, v dospělosti. Pandemie totiž otevřela dveře k úzkosti a strachu, že přijde io posledního člověka, který jí zůstal, její babičku.
Lucie je dnes 21 let. Na nejhorší chvíle ve svém životě však určitě nikdy nezapomene. „Moje maminka zemřela na rakovinu tlustého střeva, když mi bylo osm let. Onemocněla, když jsem měla dva roky, zdravou si ji vlastně ani nepamatuji,” říká sympatická mladá žena. Luciina máma ji vychovávala sama a žili spolu v blízkosti jejích rodičů. Když se už necítila dobře, zařídila s úřady, aby si prarodiče mohli Lucii bez problémů osvojit. „Se starými jsem vyrůstala a měla jsem s nimi velmi blízký vztah. Dá se říci, že jistotu jsem měla v nich,“ říká. Vážnost máminho stavu si naplno uvědomila, když se jí jednou spolužačka zeptala, co s ní bude, když jí máma zemře. V den, kdy jí máma navždy odešla, nechtěla jít do školy.
„Nevím, jak mě to napadlo, ale přikládala jsem teploměr k radiátoru, aby si staří mysleli, že mám teplotu. Rozhodli se tedy, že druhý den nepůjdu do školy a zůstanu doma. První den po matčině smrti jsem necítila nic. Dolehlo to na mě až později. Byl to velký šok, nečekala jsem to. Nemyslela jsem si, že je na tom až tak špatně,“ říká Lucie. Staří ji na pohřeb mámy vzali, což dnes hodnotí jako správné rozhodnutí.
Psychologická pomoc je nesmírně důležitá
„Každé dítě, kterému zemře rodič nebo jiný člen rodiny, který mu tento vztah nahrazuje, potřebuje odbornou psychologickou pomoc. Podle odezvy, kterou nám rodiče pravidelně poskytují, se psychický stav téměř všech dětí a adolescentů po poskytnutí terapeutické pomoci v Plamínku zlepší,“ vysvětluje supervizor Centra smutkové terapie Plamínek n.o. Iván Gómez. Plamínek již dlouhá léta kromě mobilního domácího hospice a vzdělávacího centra poskytuje ve svém Centru smutkové terapie i bezplatnou terapeutickou pomoc rodinám s dětmi, které ztratily blízkého člověka – nejčastěji rodiče nebo sourozence. Právě psychologické poradenství je pro ty, kteří se vyrovnávají se ztrátou, nesmírně důležité.
Díky příspěvkům od dárců má Plamínek pro truchlící děti, adolescenty a jejich rodiče připraveno několik forem bezplatné terapeutické pomoci. Každoročně pořádá pro truchlící z celého Slovenska týdenní letní terapeutický tábor. Pořádá také terapeutická víkendová setkání truchlících rodin a poskytuje individuální i skupinová terapeutická setkání s psychologem pro děti i rodiče, které mají cenu desítek až stovek eur.
Pandemie znásobila úzkost a strach o život nejbližšího
Luciini prarodiče byli šedesátníci, ale o vnučku se starali ze všech sil. „Dělali pro mě všechno na světě a kdyby věděli, že bych potřebovala psychologa, určitě by se mi snažili zajistit odbornou pomoc. V té době, kdy jsem byla dítě, to však nebylo běžné a jim to zřejmě ani nenapadlo,“ říká Lucie. Tvrdí, že následky ztráty mámy pociťuje zejména nyní, v dospělosti.
„Mám už jen babičku, která je dnes 77 let, dědeček zemřel před třemi lety. Máme spolu opravdu krásný vztah, je velmi otevřená a vychovali mě se dědečkem opravdu s láskou. Teď během korony jsem cítila obrovskou úzkost, že se i jí něco stane. Velmi se o ni bojím, neboť ona je jediný člověk, který mi zůstal. Tyto pocity strachu přišly, když mi bylo asi čtrnáct let, ale během pandemie se moje úzkost velmi zhoršila. Kromě toho vnímám, že se lehce na někoho upnu, a čekám, že mi to bude opětovat,“ konstatuje Lucie.
Jelikož vyhledala odbornou pomoc, už jako dospělá ví, jak je to pro truchlícího opravdu důležité. „Myslím, že se málo mluví o tom, jak se cítí děti po smrti rodičů a že jim opravdu je třeba pomoci. Já jsem se rozhodla, že se pokusím vyhledat odbornou pomoc alespoň teď, když jsem už dospělá. Všem dětem, kterým zemřel rodič, přeji, aby dostaly pomoc včas. Protože vím, jaké to je.”
Člověk, který ztratil svého blízkého, může požádat Plamínek o terapeutickou pomoc na webové stránce www.plamienok.sk. Podle ředitelky organizace MUDr. Jasenkové, truchlícím rodinám často řeknou o Plamínku jejich přátelé nebo známí, kteří se o něm dozvědí z médií či sociálních sítí. „Žádné dítě či adolescent, který ztratil blízkého člověka, nepřijde sám a neřekne – já potřebuji pomoc. My, dospělí, musíme vnímat jejich smutek a snažit se jim pomoci. Aby v jejich životě bylo více radosti a méně bolesti,“ dodává na závěr MUDr. Jasenková.
